SRÁŽKA VOZIDLA S CHODCEM

Srážka s chodcem nebo cyklistou představuje jednu z nejčastějších dopravních nehod, při kterých dochází často k nemalé újmě na zdraví. Zavinění takové nehody můžeme hledat jak na straně řidiče vozidla, tak na straně chodce či cyklisty. Vždy je tak nutné každý případ posuzovat zcela individuálně dle konkrétní situace. Vliv na zavinění a tedy i na výsledné odškodnění má celá řada aspektů, například opilost řidiče či chodce, zda k nehodě došlo v obci, obytné zóně nebo poblíž zastávky veřejné dopravy, zda se tak stalo při couvání aj. Vždy se přitom zkoumá, jaké konkrétní povinnosti byly ze strany chodce a řidiče porušeny a jaký měly vliv na vznik škody. Podle toho se následně určí i procentuální spoluzavinění účastníků provozu, dle kterého se  následně odškodní poškozenému jeho vzniklá újma na zdraví.

 

V judikatuře soudů byly řešeny například následující situace:

 

DOPRAVNÍ NEHODA MIMO PŘECHOD PRO CHODCE

 

Ke srážce vozidla s chodcem došlo mimo přechod pro chodce, kdy chodec porušil svou povinnost přecházet vozovku na místě zákonem dovoleném, navíc ve tmavém oblečení a aniž by se ujistil, že nikoho neohrožuje. Řidič vozidla naopak nezačal včas brzdit. 

 

Případ byl řešen u Nejvyššího soudu ČR, který potvrdil závěry Městského soudu v Praze, a to že míra zavinění poškozeného chodce a řidiče vozidla je v konkrétním případě téměř stejná, přičemž s ohledem na větší zranitelnost chodce jako účastníka silničního provozu stanovil podíl poškozeného chodce na vzniku škody ve výši 40 %. Nejvyšší soud ČR k tomu poznamenal, že pro určení podílu poškozeného chodce na výsledné nehodě nelze vycházet jen ze srovnání obecného rozsahu povinností ukládaných pravidly silničního provozu jednotlivých účastníků ani z porovnání počtu porušených povinností na straně škůdce a na straně poškozeného chodce za dané situace. Rozhodující skutečností je, nakolik se na škodlivém výsledku podílely jednotlivé příčiny na obou stranách a z hlediska porušení právní povinnosti škůdcem a poškozeným je podstatné zejména to, o jak významné povinnosti šlo, jak závažné bylo jejich porušení a jaký vliv měly na vznik škody.

 

DOPRAVNÍ NEHODA U AUTOBUSOVÉ ZASTÁVKY

Ke srážce vozidla s chodcem došlo mimo přechod pro chodce poblíž autobusové zastávky, přičemž z důvodu poměrně silného provozu se chodci nepodařilo přejít oba pruhy a setrval u středové dělící čáry. Řidička vozidla přijížděla k místu srážky s chodcem za snížené viditelnosti a za mokra v koleně vozidel jedoucích rychlostí 50 km/hod kolem autobusové zastávky. Vozidlo, které jelo před ní ve vzdálenosti cca 14 metrů, se vyhnulo chodci, který přecházel přes cestu, řidička však již nedokázala reagovat a poškozeného srazila a způsobila mu smrt. 

 

Soudy dospěly k závěru, že řidička nejela přiměřenou rychlostí, byť nepřekročila maximální rychlost v daném místě. Řidička projíždějící za snížené viditelnosti a zhoršeného počasí v koloně vozidel obcí v blízkosti autobusové zastávky, měla přizpůsobit rychlost jízdy tak, aby byla schopna zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou měla rozhled, nebo minimálně reagovat na případnou nebezpečnou situaci. V konkrétním případě byla řidička uznána vinnou přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti. Spoluzavinění chodce se v rámci trestního řízení neřešilo, ale je zřejmé, že odškodnění poškozeného by bylo za této situace kráceno z důvodu porušení předpisů na jeho straně.

 

DOPRAVNÍ NEHODA PŘI COUVÁNÍ

 

Ke srážce vozidla s dítětem došlo v prostoru parkoviště před obchodním domem v obytné zóně, kdy řidič nedbal zvýšené opatrnosti a zahájil couvání se svým vozidlem z parkovacího místa v době, kdy matka nevěnovala nezletilému ročnímu dítěti dostatečnou pozornost. V důsledku této události došlo k úmrtí dítěte. 

 

Obecné soudy včetně soudu Nejvyššího uznaly řidiče vinným z přečinu usmrcení z nedbalosti. Ústavní soud ČR došel k opačnému názoru a zprostil řidiče viny. Z dokazování vyplynulo, že jednoroční dítě bylo vytaženo z kočárku a stálo na zemi v blízkosti své matky a babičky. Nikdo neviděl, jak se dítě dostalo k místu střetu s vozidlem. V tu chvíli ani matka ani babička neměla dítě pod kontrolou. Dále bylo zjištěno, že řidič couval nevelkou rychlostí srovnatelnou s chůzí. Ústavní soud ČR na rozdíl od obecných soudů usoudil, že pokud spolu hovoří dvě dospělé osoby hlídající roční dítě, nemusí třetí osoba automaticky předjímat, že hlídanému dítěti nevěnují dostatečnou pozornost. Za rozhodnou Ústavní soud ČR nepovažoval ani okolnost, že k nehodě došlo v rámci obytné zóny. Nelze v takovém případě paušálně dovodit povinnost couvajícího řidiče, aby si zajistil při couvání pomoc další osoby. Řidič osobního motorového vozidla tedy může v souladu s principem tzv. omezené důvěry v dopravě spoléhat na to, že dospělé osoby, dohlížející na jednoroční dítě v prostoru parkoviště, tomuto dítěti zamezí samostatný nekontrolovaný pohyb po pozemní komunikaci a vběhnutí do dráhy jeho vozidla, nevyplývá-li z konkrétních okolností opak. To stejné platí i pro pohyb s vozidlem v obytné zóně, kde sice jsou povoleny hry dětí, avšak ani zde nelze očekávat samostatný pohyb nehlídaných ročních batolat.

 

Stala se Vám stejná či obdobná situace? Nechejte si ji posoudit odborníkem. Pojišťovna může krátit pojistné plnění za náhradu újmy na zdraví s odkazem na spoluzavinění poškozeného více, než judikatura připouští.

BEZPLATNÁ PORADNA

+ 420 720 988 644

NAPIŠTE NÁM
RÁDI VÁM POMŮŽEME.

 

© Poradna pro poškozené, z.s.     >>>       Email: info@nehody-dopravni.cz